Je to už mnoho let, kdy můj manžel (tehdy ještě přítel) mi chtěl udělat radost, a tak na nějakém slevovém portálu koupil víkendový pobyt ve wellness párty hotelu u Zlína. V té době jsme často kupovali ze slevových portálů různé večeře a také pobyty. Vždy to bylo skvělé, až jednou jsme se spálili..
Tehdy jsme ještě neměli auto, takže jsme půl dne strávili na cestě s několika přestupy vlaky a autobusy, až jsme dorazili do Březůvek. Svého muže jsem v té době ještě neznala tak dokonale, jako nyní. A předpokládala jsem, že když mě bere na výlet, tak si cestu zjistí. Můj předpoklad byl však mylný. On si dopředu nikdy nic nezjistí, nevytiskne mapu, tak jak bych to udělala já. Já vím, asi se teď smějete, dneska má každý v telefonu mapy a navigaci a hlavně internet, ale tehdy to tak nebylo! Tak procházíme touto liduprázdnou malou obcí, když narážíme na jednoho místního zemědělce a hned se ho ptáme na cestu do wellness hotelu. Pán se tváří překvapeně a dost divně si nás prohlíží, pak se zamyslí a povídá:
„Vy myslíte ten bordel?“
My: „Ne, to bude nějaký omyl, myslíme wellness párty hotel.“
„O tom nic nevím, ale támhle na kopci je nějakej bordel, ale ten už asi nefunguje, hygiena to tam zavřela..“
Tak jdeme tím směrem a říkáme si, že ten venkovský balík tomu určitě nerozumí. Dům na kopci byl skutečně náš cíl cesty. Jedná se o starší nemovitost ve stylu Moulin Rouge. „No, dřív to asi byl bordel, ale teď to má určitě nový majitel.“ Takto se chlácholíme, když vcházíme dovnitř. Ta wellness zóna je zajímavá, nachází se uprostřed hotelu a každý, kdo jde na pokoj, nebo z pokoje, tak jde okolo a vše vidí. Jo a neřekla jsem, že do wellness části se může jen bez oblečení a to i bez plavek!
Na pokoji hned otevíráme zásoby alkoholu, co máme sebou, potřebujeme zahnat naše vtíravé myšlenky. Jako být to pouze na mě, tak okamžitě utíkám, ale je mi líto přítele, dal mi to jako dárek a chtěl mi udělat radost a navíc se tváří tak smutně… Snažím se tedy být trochu pozitivní a navrhuji jít na večeři, součástí voucheru je totiž luxusní večeře o několika chodech.
Sedáme si do poloprázdné restaurace (jsme tam pouze my a jeden stůl). Obsluha je…no jak to říct.. zajímavá. Přišel k nám jeden chlapec a ptal se, co si dáme k pití. Objednali jsme si tedy kolu.
O deset minut později.
„Kolu nemáme.“
„Ok, tak si dáme džus.“
Po dalších deseti minutách.
„Džus nemáme.“
„Bude asi rychlejší, když nám řeknete, co máte.“
„Jdu se podívat.“
V podobném duchu to probíhá i s objednávkou jídla. Asi aby se zaměstnanci nenudili, tak se u nás střídá více lidí… Chlapec si naši objednávku zapisuje do bloku a odchází.
Přichází děvče a omlouvá se, máme jí objednávku zopakovat. Vše si opět zapisuje a odchází.
Přichází třetí člověk a zase to chce zopakovat. Proboha to tam ty papírky v tý kuchyni žerete nebo co?!
Samozřejmě i anabáze s tím, že něco nemají se opakuje, stejně jako časové prodlevy mezi jednotlivými číšníky. Zkrátím to, objednání pití a jídla nám trvá asi hodinu.
Po další hodině to vypadá, že se konečně něco děje a z kuchyně přichází první objednávka. O tom, že to nosí, tak jak jim to padne pod ruku radši ani nemluvím. Jedna polévka hotová, šup s ní k nám… Nevadí nám to, máme hlad a oba se vrháme na ten jeden talíř. Po půl hodině je konečně i druhá polévka. Opět jíme oba z jednoho talíře – taková romantika :D.
Pak konečně přichází na řadu hlavní chod. Přítel má tu čest mít jídlo jako první… ale bohužel je jídlo nedopečené, takže má také smůlu. Při vrácení jídla dost úpěnlivě prosí, že stačí, když to pouze dopečou, rozhodně nemusí dělat novou porci. Poté, co přítel dojedl, nastává opět asi hodinová pauza, kdy já jsem stále bez hlavního chodu, oslovujeme tedy „velmi zaneprázdněného“ číšníka.
„Vy jste ještě něco chtěli?“
To myslíte vážně?! Vždyť jste si to asi desetkrát psali na papír! Kdybych nosila nějakou kudlu v kapse, tak by byla už nejenom otevřená, ale několikrát zapíchnutá někomu v hrudi! Takže čekám další hodinu, než to uvaří. O slíbeném dezertu se již raději ani nezmiňujeme, to bychom tam čekali asi ještě dnes…
Tohle má jako být ta luxusní večeře? Z celého večera jsme dost rozčarovaní, rozhodujeme se tedy opít a jít spát.
Ráno jdeme na snídani – ta je také v ceně voucheru. Starší paní, která dnes obsluhuje tam má nás a ještě jeden pár. U baru stále zvoní telefon, paní ho vždy vezme a je dost naštvaná. Stále opakuje, že nyní má snídaně, což ji velmi vytěžuje a nemá tedy vůbec čas vyřizovat hovory. A masérka, na kterou se evidentně v telefonu všichni ptají, spí. Ano v tomto hotelu se dělají masáže, všechny jsou erotické a končí happyendem (kdo neví, tak to znamená vyvrcholení).
Po snídani navrhuje přítel jít do wellness – proboha jen to ne…. Ale co by člověk neudělal pro jeho smutné oči… Jsme tam naštěstí sami a nikdo ani kolem nechodí.
Na oběd si chceme zajet do blízkého Zlína. Když cestou procházíme restaurací, tak už tam jsou nějací zájemci o masáže (asi ti, co volali) a rozmlouvají s masérkou. Masérku bych popsala (odpusťte mi) jako ošklivou, tlustou, kozatou a bezzubou. Na sobě má POUZE ručník. Ne osušku! Ručník! Který jí jen tak tak zakrývá její kozy pětky! A „zubí“ se na přítomné muže. Pánové si velmi rychle všímají i mě a hned mě očumují, možná si myslí, že jsem nová posila.
Jdeme rychle na autobus. Je to ale díra a nic odsud ani sem nejede, jdeme tedy na stopa. Máme štěstí a zastavuje nám sympatický pán a hned se s námi dává do řeči. Při našem vyprávění, jak jsme se zde ocitli se však dává do obrovského smíchu. Potvrzuje, že tam, kde jsme ubytovaní, je opravdu bordel, prý je to průšvih, protože takto lákají lidi na hezké okolí a koně a jezdí sem na pobyty i rodiny s dětmi. Dále vypráví, že se diví, že je to vůbec otevřené,
protože jim tam umřel chlap!
Hned po příjezdu do Zlína usedáme v nejbližší kavárně a googlíme a opravdu. Zemřel na bakterii v kohoutkové vodě – legionella. A my tam samozřejmě vodu z kohoutku pili. To už je na mě moc. Pláču a sděluji, že se tam již nevrátím. Můj chlap má naštěstí přátelé po celé republice (a vlastně i mimo ni). Později se tedy setkáváme s jeho kamarádkou, která bydlí ve Zlíně a poskytuje nám azyl. Na večer dokonce domlouvá svého kamaráda, který s námi sjede autem do bordelu pro naše věci.
„Ha ha ha!!! Tak vy jste se ubytovali v tom bordelu? Vždyť je to vyhlášený podnik, jezdí tam všichni na šuk! Teda já ne, já tam nikdy nebyl…“
Cestu zná však dokonale a brzy jsme na místě. Já jdu rovnou na pokoj balit věci, zatímco přítel mluví s obsluhou ohledně toho, že se odhlašujeme a že budeme chtít vrátit peníze. Zaměstnance to moc nepřekvapuje, ale dost se ptají, zda jsme byli s jejich prací spokojeni. Proboha to mají na mysli tu včerejší večeři?! Přítel zmiňuje také legionellu ve vodě, načež si paní jako gesto nalévá plnou sklenici vody, kterou před ním vypije.
Zbytek večera trávíme se Zlíňáky v hospodě a ne a ne se opít, i když bychom si to moc přáli. Moraváci se válí na šrot pod stolem a my je sbíráme a táhneme na byt. Spát máme na zemi, což by nevadilo, ale ani jeden nemůžeme zabrat, takže prvním ranním vlakem opouštíme město a jedeme domů.
To byl tedy zážitek, jsem ráda, že jsem doma a snažím se na vše zapomenout, když… najednou cítím takové svědění a pálení tam dole…Vypadá to, že můj krátký, ale asi o to intenzivní, pobyt ve wellness bude mít následky. Ani si nechci představovat, co se v tom jejich „wellness“ dělo. Musím tedy absolvovat ponižující návštěvu u svého gynekologa, ten je naštěstí taktní a na okolnosti se mě neptá. Mnohem méně taktu má však paní lékárnice, která mi později prodává předepsanou mastičku. A jako kdyby věděla, kde jsem k tomu přišla. Velmi důkladně si mne prohlíží a po krátké úvaze mne upozorňuje, že po dobu léčby nesmím mít pohlavní styk! To jí ale nestačí, pokračuje, že bych dále při této léčbě neměla pít alkohol! Mám sto chutí jí na to říct: „Sakra! A jak mám jako vydělávát, když se nemůžu opít a pak souložit!“ Stydím se a rudá jako moje sukně, kterou už si nikdy na sebe nevezmu, odcházím z lékárny. Přítel má také problém tam dole, ale on nic podobného absolvovat nemusí. Jedenkrát se namaže mojí mastičkou a je vyléčený…. Ti chlapi to mají zkrátka mnohem jednoduší…. 😀
A pro zvědavce ještě přidávám odkaz na článek o mrtvém muži 😉
Také máš zážitek, se kterým by ses chtěla podělit s ostatními? Napiš mi 😉
