Chystám se nyní ve své fb skupině mamakomplet na takový týden o spánku dětí a miminek, a tak se nad touto problematikou velmi zamýšlím…
Na youtube jsem hledala takové to „vtipné“ video, jak dítě celou noc nespí a leze po mamince, chvíli je na hlavě, na ruce atd.. Místo toho na mě skočilo video, kde maminka radila jiným maminkám, jak to udělat, aby jim dítě spinkalo celou noc… No, bylo mi jasné, kam to asi bude směřovat, ale i tak jsem byla zvědavá a video si poslechla.
Docela mne už zpočátku překvapilo, když tam paní mluvila o pravidelné stravě miminka přes den. Dle ní by zhruba do sedmi měsíců mělo mít dítě „zmáknuté“ všechny příkrmy. Paní sama kojila. Nevím, kdy začala, ale podle mě kojené děti začínají s příkrmy až kolem šestého měsíce. To za jeden měsíc stihla vše??? Když si vezmu nás, tak já jsem začala sice dříve, syn projevoval velký zájem, ale velký zájem rychle opadl a on moc nejedl. Základem u zavádění příkrmů také je, začít pomalu, nenutit… A pokud máte fakt nejedlíka, tak nevím nevím, co vám v sedmém měsíci sní. Nedávno jsem mluvila s jednou maminkou, která mi říkala, že její syn v roce téměř vůbec nejí normální jídlo. A můj vlastně ve dvou a půl letech také skoro nic nejí :D. Asi žije ze vzduchu. 🙂
Paní sdělovala, že se k tréninku své dcerky odhodlala pozdě, mluvila asi o sedmém měsíci věku dcerky. Její lékařka jí sdělila, že od šesti měsíců dítě nepotřebuje kojit v noci. Podle paní je ale tedy v šestém měsíci začít s tréninkem adekvátní, protože dítě má přes den mléko a také příkrmy. Pít v noci také nepotřebuje. Její rada číslo jedna tedy je: odstavit dítě v šesti měsících z nočního kojení.
Dítě se podle její lékařky v noci budí proto, aby bylo s maminkou, cítilo bezpečí a vlastně hlavně ze zvyku. Paní tedy udělala to, že dcerku přesunula do svého pokojíčku. Dle paní to má velké výhody přesunout dítě v tomto věku, protože si dítě tolik neuvědomuje, co se děje. Další uváděná výhoda je v tom, že paní byla moc unavená a tolik jí nedrásalo poslouchat plakání dcery (jinými slovy jí to bylo více fuk). Nyní, když je odpočatá, tak je pro ni poslouchat pláč dcerky horší. Její slova…
Pak tam paní vysvětluje jednotlivé metody, některé jsou méně, jiné více „šetrné“, ale to hlavní je, že zkrátka ignorujete pláč dítěte.
V první metodě vždy po určité, předem stanovené, době, k miminku přijdete, ale dítě nezvedáte, jen vysvětlíte, že je čas spát, dáte dobrou noc a jdete zase pryč. Časové intervaly se prodlužují. Tato metoda funguje během 3 – 6 dnů. Úskalí dle paní jsou, že se může stát, že váš prcek „vychytá“, že když bude plakat dostatečně dlouho, že se vrátíte.
Další metoda je prý jemnější – odejdete od dítěte, ale vracíte se kdykoliv pláče, dítě zase nezvedáte, jen pár slov a zase pryč z pokoje. Je to prý sice zdlouhavější, ale některým rodičům přijde šetrnější.
Pak je ještě jedna, kdy jste u postýlky přítomny a čekáte, dokud dítě neusne, ale žádný oční kontakt, žádné chování, jen tiše sedíte. Prý si u toho můžete číst. Postupně se vzdalujete od postýlky. Dle paní je to zdlouhavá, ale jemná metoda a pro některé rodiče je to méně stresující.
Když jsem tak poslouchala paní, tak je mi jasné, že fandí metodě nechat vyplakat. Obhajuje to tím, že miminko, které má koliky, tak pláče více. Paní pak popisuje, jak to dělala ona s dcerkou, vysvětlovala jí, co dělá a proč to dělá, že je to dobré pro obě a pak budou obě krásně spinkat. Časem se prý naučíte rozlišovat, zda dítě pláče, že vás chce jen přilákat (na to vlastně nemusíte reagovat, dle paní) nebo ho něco bolí.
Závěrem paní všechny posluchače povzbuzuje větou, že se to vyplatí a že je to dobrá investice do budoucna.
Abych byla upřímná, tak mi z celého videa bylo dost smutno. Nejhorší je, že tyto metody skutečně fungují a na tyhle návody můžete narazit opravdu na každém kroku, ať na internetu nebo třeba od kamarádky. Paní sama ve videu sděluje, že není odborník, a to je také problém. Překvapilo mne, kolik tato paní má sledujících a kolik nadšených komentářů. Samozřejmě tam byly i ty nenadšené.
Chci tím jen říct, že když se vám narodí miminko, nebo i se staršími dětmi budete něco řešit, tak dostanete mnoho rad. Ale vy jste rodič, vy jste zodpovědní za svá rozhodnutí a jen vy poté budete „sklízet“ výsledky své výchovy. Nenechte se zlákat něčím, co je sice „snadné“, ale může to mít velké důsledky na vaše dítě a váš budoucí vztah s ním. Vždy se řiďte tím, jak to cítíte vy a co si myslíte, že je pro vaše dítě nejlepší. Já neříkám nic nedělat a nic nezkoušet, ale pokud něco zkoušíte a nemáte u toho dobrý pocit, tak se na to zkrátka vyprdněte a zkuste něco jiného…
Já určitě nikoho nechci odsuzovat, když se mi moje dítě budilo každých 15 minut, tak jsem byla taky dost zoufalá a když mi Kája každý večer před spánkem křičel dvě hodiny, tak jsem byla na zhroucení. Určitě tam probleskla myšlenka
„nechám ho tu a půjdu do jiné místnosti a dám si špunty do uší“,
ale neudělala jsem to. Jedna známá mi tehdy řekla, že je úplně jedno, zda jí syn pláče v náručí nebo sám v postýlce – pláče stejně. Ale podle mě je to fakt velký rozdíl. Tohle a mnohá další témata budu řešit v mém připravovaném kurzu pro maminky. Zapiš se na čekačku a dozvíš se více 😉
Čekací listina kurzu mamakomplet
