Grilovačka a opalovačka u bazénu… nebo ne? :)

Už je to několik let, kdy jsem ještě byla se svým bývalým přítelem Petrem. Jednou navrhl, abychom jeli k jeho přátelům. Tyto přátelé jsem neznala, tak se mi tolik nechtělo, ale Petr mi vyprávěl, že žijí v domečku, mají bazén a velkou zahradu. V sobotu se tam navíc sejde více přátel a bude zahradní grilovačka a party u bazénu… Mělo být pěkné počasí, tak jsem si představovala, jak se sluním na lehátku s drinčíkem… Idylka 🙂

V pátek tedy vyrážíme, ale bohužel až k večeru, protože se Petr zdržel v práci… No nevadí, máme před sebou ještě celou sobotu a neděli plnou sluníčka a opalování… Na místo dorážíme téměř o půl noci. Je sice tma, ale i tak vidím, že je zahrada velmi neupravená, až bych trochu řekla, že vypadá jako skládka.

Zatím se nevzdáváme a nesměle ťukáme na dveře. Otevírá nám Petrův kamarád, dle rozhovoru to na kamaráda moc nevypadá, nicméně nemám moc čas poslouchat, protože jsem zděšená tím, co vidím. Po rychlém proskenování předsíně usuzuji, že boty si raději nechám na nohou. Zahradní skládka vypadala mnohem lépe než tato podlaha.

David, ten údajný kamarád, nás provádí jeho domem. Ukazuje nám obývák. Ponožky a trenýrky na gauči jsou v této místnosti ten nejmenší problém.

Dále jdeme do kuchyně, nádobí, které je ve dřezu a vlastně i všude okolo, vidělo vodu naposledy za vlády Marie Terezie. Bohužel to není jediné, co mě v kuchyni děsí. Hlavní dominantou této místnosti jsou obrovská terária s hady a pavouky! Bože, jak já nesnáším tuhle havěť! David se tím však velmi chlubí a nadšeně o svých „mazlíčcích“ vypráví. Nabízí, abychom si je pohladili a pochovali… Zdvořile odmítám a toužím, co nejrychleji opustit tuto planetu. David má však pro nás připravené překvapení. Otevírá špajz, ze kterého vyndává krabici. Modlím se, aby to nebylo nějaké pohoštění, protože nic, co pochází z této „kuchyně“ opravdu nehodlám dát do pusy. Pohoštění to opravdu je, ale ne pro nás. Krabice se hemží malými bílými myškami. David čekal celý den, aby nám ukázal dnešní krmení hada Evženka. Zděšeně se dívám na Petra, který se mi pohledem vyhýbá. David bere jednu myšku, ale ta mu vyklouzne a padá na zem. Okamžitě toho samozřejmě využívá a zdrhá. David nehne ani brvou, bere další a tu hází hadovi. Bohužel záhy dochází i na skutečné pohoštění pro nás, David nám nabízí chlebíčky. Petr si bere, ale já se vymlouvám a vlastně ani nemusím předstírat nevolnost.

Představení v kuchyni naštěstí brzy končí a já doufám, že mě nic horšího už nepotká. David nás vede do podkroví. Marně doufám, že nám chce ukázat náš pokoj. Už cestou však slyším podivné zvuky, mé obavy se potvrzují po otevření dveří. David v pokoji chová kůzlata a jehňata. Všude je smrad a špína. O prohlídku dalších místností už fakt nemám zájem a právě včas, v obýváku se totiž začíná rozjíždět party. Já toho ale začínám mít plné zuby. Táhnu Petra stranou a neberu si servítky. Petr však nechce odjet.

Nevím proč, ale v hlavě se mi začíná promítat film mého dosavadního života. Takto přece začínají všechny béčkové horory, za chvíli nás rozdělí a jeden z nás už se nevrátí… A opravdu, pánské osazenstvo se jde podívat na nějakou „parádu“ venku, je to prý jen pro chlapy. Na jednu stranu jsem moc ráda, že se dalšího překvapení nemusím účastnit, ale zároveň zůstávám sama v domě hrůzy. Začíná mi být všechno jedno a už jen čekám, kdy se objeví ten zabiják s motorovou pilou. Přemýšlím, zda má cenu utíkat nebo se mám rovnou vzdát… Z mých myšlenek mne vytahuje nějaká osoba. Místo vraha vchází manželka Davida. Která po našem krátkém hovoru vidí, jak jsem unavená a nabízí mi, že mohu spát v ložnici s ní. Nu což, stejně jsem přesvědčená, že dnešní noc nepřežiju, tak proč se na to nevyspat.

Nejenže je ložnice opět velmi neuklizená, navíc tam číhá další domácí mazlíček. Tentokrát v podobě papouška Žaka. Je potichu, buď spí nebo umřel smradem. Pokouším se usnout, ale zvuky, které slyším, by se hodily spíš na nějakou farmu. Ani nevím, co mě ruší víc, jestli bečení a mečení z podkroví nebo ti „dobytci“ v přízemí. Nakonec přeci jenom únavou odpadám.

Probouzí mě hrozné zvuky, jako když se chce zločinec dostat z vězení. Rozhlížím se po místnosti a nakonec vidím zdroj toho hrozného zvuku a vlastně jsem s mojí domněnkou nebyla tak daleko od pravdy. Papoušek Žako buší řetězem do klece a hrozně vyvádí. Jinak jsem v místnosti sama. Jdu tedy dolů, kde mi Davidovo manželka nabízí ranní kávu. Nu proč ne, ta snad nebude otrávená. Toužím po chvilce klidu a té kávě, když se najednou místností prožene stádo 20 dalmatinů. Vůbec nechápu, kde se tady vzali a kde byli v noci. Začíná mi docházet, kde se vzala ta černobílá „výzdoba“ v obýváku.

Jdu raději na zahradu, venku si připadám bezpečnější. Konečně vidím ten vychvalovaný bazén. Kachňák u nás ve vesnici vypadá lépe. Tady navíc plave něco… Co to jen je? Vypadá to jako ta myš, co včera utekla! Ale tahle už určitě nikam neuteče. No, koupání asi vynechám.

Z mých úvah mne vytrhávají další hosté, začíná se to tu sjíždět na grilovačku. Všichni se nadšeně baví o nějaké online hře. Moc se tady nechytám. Petr je do hovoru také zabraný, a tak si ani nevšímá, že mne jiný chlap pořád očumuje a občas, jakoby náhodou, sáhne na nohu. Všechno se to ve mě vaří. Další jeho pohled a… tohle už určitě nebylo náhodu a ani ne na nohu! Tohle je fakt poslední kapka, už tady nechci být ani minutu. Pláču a utíkám pryč. Petr nechápe, co se děje. Po další hádce naštěstí uznává, že bude lepší, když pojedeme domů.

Později se Petr od jiného kamaráda dozvídá, že ta slavná grilovačka se zvrtla. Ten muž, který na mě sahal, totiž začal ohmatávat jinou slečnu a její přítel (který byl očividně pozornější než můj) mu dal přes hubu, nakonec se tam servali prý všichni. Petrovi se to vše uleželo a uznal, že to byla fakt hloupost. Při jeho omluvě se ještě dozvídám, že tyto „kamarády“, zná pouze z online hry, takže osobně se nikdy neviděli.

Asi už chápete, proč se jednalo o mého bývalého přítele :D.

Tento příběh mi zaslala kamarádka Peťa a já jí za to moooc děkuji ;).